Padesátá léta nás poznamenala také na našem chování. Jednoho dne jsme se vypravily s Wiilym a Jirkou na Mlejnek. Místní továrny tam měly uloženy zásoby briget a uhlí.A tím to začalo.Nevím, kterého blbce z nás napadlo, že budeme válčit. Hezky a spravedlivě jsme se rozdělili. Wiily byl s Jirkou a já sám. Po krátkém a litém boji jsem vstal po vzoru legendárních vojáků zařval za STALINA. Dostal jsem ji přímo na oko a pár dní byl pěkný monokl. Wiily to zase schytal doma.
Ale stálo to za to. Je na co vzpomínat!
?
Vložil: visitor
(4. 12. 2009 10:21:50)
