Nejen.vHumpolci.CZ
[MAPA
   [Registrace][Login]
 

Humpolec

[Přidat text / foto / odkaz ]     [Humpolec na mapě]
 

Text: Jméno města Humpolce

    [Reagovat] [<]
 

Sv. Gumpold, biskup v it. Mantově žil na přelomu prvého tisíciletí. Do naučných slovníků se dostal jako autor legendy o čs. světci sv. Václavovi, když jeho životní osudy rozšiřoval o sporná líčení zázraků a legend, kterým chyběla historická pravda. Jeho jméno dosud nese i několik německých míst, např. město Gumpoldskirchen, jižně od Vídně, proslulé produkcí vína "Gumpoldskirchener".

Když po roce 1215 přišel do našeho kraje Řád německých rytířů, aby tu zahájil těžbu stříbra, přišel do místa již dříve osídleného českým obyvatelstvem. Jeho původní český název se ale nezachoval.

S příchodem něm. kolonizátorů začalo se označovat jako GUMPOLDS. Tedy zřejmě jménem některého člena Řádu s připojením přivlastňovací přípony -s, za kterou následoval výraz -dorf, či -stadt. Zkrácený název "Gumpolds" po přenesení do českého

prostředí se změnil na HUMPOLEC. Nejstarší záznam původního tvaru se zachoval např. z roku 1219 ("literae Otakari regis Actum in Gumpoldis"). V roce 1233 tedy již po odchodu Řádu se uvádí nový název "via humpolecensis" - humpolecká zemská stezka.

Je zajímavé, že Humpolec v úřední řeči rakouské monarchie se vždy psaljako Humpoletz, kdežto za protektorátu německé úřady vždy používaly původní název Gumpolds.

Kromě našeho města jméno Humpolec nese i ves u Sušice, okr. Klatovy a je takto česky uváděná již v roce 1319.

Mnohé asi překvapí skutečnost, že jméno Humpolec nosila a nosí řada osob a že je to tedy i příjmení. Mluvíme pak o panu Humpolcovi a paní Humpolcové. Někteří nositelé jména patřili dokonce mezi významné muže a zaznamenává je naučná literatura. Zřejmě všichni nějak odvozovali své jméno od našeho města, třeba od svých předků, kteří u nás žili. Uveďme alespoň několik z nich.

Slouží ke cti města, že ve středověku odtud pocházelo hned několik českých právníků. Ve 14. stol. je známý Jan z Humpolce. Přistěhoval se s rodiči z něm. Gelnhausenu a sám pak používal ve svých právnických pracech střídavě jména Johanes de Gumpolz a Johanes de Gelnhausen. Na Karlově univerzitě dosáhl stupně mistra a stal se písařem horního soudu v Horách Kutných. Pro výtečné schopnosti se dostal ke dvoru Karla IV. jako notář císařského pokladu a císařské kanceláře. Když při střídání

arcibiskupů upadl v nemilost, odebral se na Moravu, kde svými "formuláři" přispíval ke zkvalitnění právnické práce. Největší zásluhy si ale získal jako veřejný notář a městský písař ve významném horním městě v Jihlavě. Uspořádal městské knihy, sepsal městská privilegia a přeložil do němčiny horní zákoník Václava II. z r. 1300, zvaný Jus regale montanorum. Tento tzv. Gelnhausenský zákoník (nazvaný po něm), který vyšel tiskem, proslavil Jihlavu a řídila se jím všechna středoevropská horní města.

V 15. stol. se zase o první stav českého státu zasloužil Oldřich Humpolec. Po získání titulu bakaláře a mistra svob. umění se stal v roce 1530 písařem nejvyššího komorního soudu. Od r. 1548 byl pověřen sestavením Zřízení zemského, tedy jakési ústavy státu. Jeho kodifikace byla v r. 1549 schválena českým sněmem a o rok později vyšla tiskem s názvem Práva a zřízení zemská království Českého. Jako odměnu za práci získal od krále výsadu, že po 10 let pouze on smí toto právnické dílo vydávat a tisknout.

Ve XII. stol. objevuje se mezi vůdčími českými právníky Jan Jiří Humpolecký. Protože byl v pobělohorské době věrný císaři, stal se r. 1621 královským prokurátorem pro Moravu. Z jeho pera vzešly sbírky právních zvyklostí, pamětí, naučení a praktického provádění právních úkonů pod názvem "Codex Humpoleckyanus". Byl používán zejména na Moravě až do tereziánských a josefinských reforem.

I mezi českými šlechtici našli bychom některé Humpolce z Humpolce. Stará česká erbovní rodina Humpoleckých se přestěhovala z Humpolce do Čáslavi. Její čtyři synové (Pavel, Jan, Mikuláš a Petr) vlastnili statky v oblasti Čáslavi a Nového Města na Moravě. Po Bílé Hoře rod vymřel v chudobě. Jejich erb měl v modrém poli stříbrnou koňskou hlavu se zlatými udidly.

Do stavu rytířského byl v r. 1553 povýšen králem Ferdinandem I. vladyka Jan Humpolec z Nelechova (Melechova) vysoký úředník u Trčků. Se svojí manželkou Magdalenou z Kamberka měl právo razit vlastní minci a do historie města Humpolce se zapsal jako zakladatel a podporovatel místního Bratrstva literátů. Na podporu jeho činnosti věnoval velký pozemek (dosud zvaný "Literátsko") a výtěžek z něho sloužil Bratrstvu na zakoupení svíček, papíru a inkoustu a vůbec k podpoře kostelního zpěvu.

Bezesporu nejznámějším rodákem Humpolce ve středověku byl Jan Želivský. Narozen někdy po roce 1380, vzdělán v želivském klášteře byl v roce 1416 farářem v Jiřících. Jako zanícený stoupenec učení Jana Husa kázal v roce 1419 v chrámu Matky Boží Sněžné v Praze, kam se za ním hrnuly nejradikálnější proudy husitů. Spolu s Janem Žižkou byl účastníkem známé defenestrace novoměstských konšelů, což byl vlastně počátek revoluce. Usiloval o jednotný postup proti králi Zikmundovi. Když opadlo nebezpečí Zikmundova rodu, opadl i vliv Želivského a byl úkladně zabit.

Zatímco někteří historikové považují Jana Želivského za původce bratrovražedné husitské revoluce, jiní v něm vidí důsledného stoupence Husova učení, vykladače Písma a jeho uvádění v život. Práce českobratrských historiků prokázaly, že některé dřívější jeho kázání jsou uváděna jako kázání Jana z Humpolce. Ve středověku bylo jméno významného kláštera Želiva více známé než bezvýznamné městečko. Jeho humpolecký původ uvádí i Masarykův slovník naučný.

V souvislosti s husitstvím je zajímavé, že jednou z obětí defenestrace, které byl Želivský přítomen, byl i konšel novoměstský Jan Humpolec, kožešník.

V závěru husitství vystupuje ještě jeden významný krajan, Mikuláš Humpolec. Byl majitelem pražského domu "U velbloudů" a prvním písařem Starého města Pražského. Po vítězství husitů u Domažlic (1431) vedl jednání o usmíření se zástupci církevního koncilu v Basileji o ukončení křižáckých výprav do Čech. Jako vyslanec Pražanů se účastnil jednám v Chebu a potom v Basileji, po boku Jana Rokycany, Prokopa Holého, Mikuláše z Pelhřimova a dalších. Jeho zásluhou obě strany vyjednávaly "jako rovný s rovným" a jediným soudcem mezi nimi mělo být Písmo svaté.

Příjmení Humpolec existuje pochopitelně až dosud. Řadu Humpolců a Humpolcových nalezneme např. v matrikách města Volyně, mnozí jsou pochováni na hřbitově ve Strakonicích ale i jinde. Jejich potomkem je např. i Kanaďan George Vladař, který svým upozorněním dal vlastně podnět k tomuto článku o Humpolci a Humpolcích.

Jiří Rychetský (Zálesí)
Vložil: wendigo (10. 10. 2004 17:33:51)
 
 
 Náhodný kolemjdoucí (visitor)
(c) 2003-7 Wendigo / vHumpolci.cz